Finální výběr fotek z Belgie, Luki ještě přihodí své vymazlené exempláře.
-
Nejnovější příspěvky
Tagy
HOLANDSKO – výběr z fotek
Finální výběr fotek z Holandska.
Vozík za kolo – recenze
1) Balení
Kartonová krabice o rozměrech odhadem 20x45x80cm.
Součástí balení je
- rychloupínací osička, která nahradí původní rychloupínák zadního kola
- závěsná vidlice
- vlastní konstrukce vozíku složená naplocho
- kolo rozměru 16 palců
- blatník
- montážní materiál – rychloupínák zadního kola, bazmek na upnutí blatníku, šroubky na blatník, osa kloubu
- vlaječka na dvoudílné laminátové tyči
- oranžová nepromokavá taška s „vodáckým uzávěrem“
Vše je úhledně sbaleno, krabice je poměrně plná. Hluchá místa jsou vyplněna kartonem. Nevýhodou je absence návodu, byť i jen anglického, případně čínského s obrázky.
2) Materiál a montáž
Konstrukce je svařena z ocelových trubek čtvercového průřezu, lakovaných stříbřitou barvou. Dno je vyrobeno z děrovaného plechu.
Vše do sebe poměrně jednoznačně zapadá. Zvednutí „ohrádky“ a její zajištění na přední straně kloubem, na zadní straně šroubem. Přidělání blatníku a zadního kola do zadní vidlice. Nahradí se originální rychloupínák v bicyklu prodlouženým rychloupínákem určeným k zavěšení vozíku. Ještě zapíchnout vlajku do zadní trubičky a je připraveno k zavěšení na kolo a naložení nepromokavé tašky. Závěsné zařízení je zajištěno jen nýtem na pružině a spoléhá na tření. Toto řešení je nedostatečné, proto viz další kapitolu.
3) Dodatečný materiál
Číňani jsou sice šikovný národ a Bob Yaka okopírovali téměř přesně, ale i tak je nutno vozík dovybavit dalším pojistným materiálem. Jedná se především o dva šrouby s matkami do závěsného zařízení, jeden šroub s matkou pro upevnění blatníku a jeden šroub s matkou pro zpevnění zadní konstrukce – „rychloupínáček“ je sice pěkný, ale k ničemu. Celkové dodatečné náklady se vejdou do 50,-Kč.
4) Jízda
Bohužel nemohu jízdu s vozíkem srovnávat s jízdou na kole s naloženými brašnami na zadním nosiči. Jsem ale toho názoru, že přívěsný vozík sníží těžiště a též rozloží hmotnost nákladu na další kolo.
První test proběhl s naprosto prázdným vozíkem. Poskakoval přes obrubníky jako splašená koza. První plně naložená jízda proběhla až v Amsterdamu, a tam se již vozík choval podle předpokladů – neposkakoval a výborně držel stopu. Oranžové tašky jsou výborně vidět, pouze tyčka na vlajku je dle mého názoru zbytečně dlouhá a pružná, hrozilo nebezpečí fackování protijedoucích cyklistů a následné fackování nás.
5) Zhodnocení
Po tisíci kilometrech je máme dost zkušeností ke zhodnocení. Již na začátku bylo vidět, že výroba vozíků není konzistentní – oba se lišily v detailech. Můj měl odfláknuté ložisko v kolečku a příliš širokou zadní vidličku. Pepův kus měl zase nakřivo svařený závěs, takže při rovné jízdě byl vozík skloněn lehce doleva, což zapříčinilo nestejnoměrné sjíždění vzorku. Oba navíc vykazovaly mírné loupání laku v oblasti rychloupínáku a následné reznutí. Dále na místech dotyku tašky a konstrukce vozíku docházelo ke stírání barvy a tudíž nadměrnému špinění tašky. Jak je výše uvedeno, taška je nepromokavá, což může při delších výletech tropit neplechu. Nedostatečně vysušené věci si vytvoří dost nechutné mikroklima, které je nedejbože umocněno krátkým vysvitnutím sluníčka a zahřátím obsahu. Materiál tašky sice vypadá velmi odolně, ale Na místě dotyku vlaječky a tašky se mi prodřela. Též vrchní popruh mohl být o něco delší a boční popruhy řešeny jinak. Zřejmě konstruktér počítá s vyndaváním vaku z vozíku. Každopádně nakládka a vykládka obsahu vaku je možná i bez vyndání z vozíku, dokonce to doporučuji – lépe se využije objem vaku bez nutnosti vmlátit pak přeplněný vak zpět do ohrádky vozíku.
Klady
Nížší cena v porovnání s originálem Bob Yak (2200,- vs. 9000,-), zakoupeno na Aukru
Oproti Bobovi i možnost složení naplocho a nepromokavá taška (u Boba vyjde cca na 1700,-)
Snížení těžiště při jízdě a rozložení hmotnosti nákladu na další kolo
Vzbuzování zájmu
Zápory
Méně kvalitní konstrukční materiál
Místy odflinknutá konstrukce
Nejspíš obtížně sehnatelný náhradní rychloupínák do bicyklu
Nutnost dokoupit nějaký spojovací materiál (do 50,-Kč)
Nekonzistentnost výroby (nutno natrefit na dobrý kus)
Omezená možnost přepravy v metru a obecně v MHD
Omezená manévrovatelnost
Tu je recenze na originál Bob Yak:
http://www.nakole.cz/clanky/462-s-bobem-na-cestach.html
6) Závěr
Recenze jako celek může vyznívat nevalně, ale poměr cena/výkon hovoří jasně ve prospěch Číny. Kromě pár drobných nedostatků jsme byli s vozíkem maximálně spokojeni a po pár úpravách bude naprosto srovnatelný s Bobem.
Poděkování
Tak jako spousta knih začíná poděkováním, tento web jím prozatím uzavře jednu kapitolu své existence (žádný strach, ještě něco přibyde).
Cesta by se neuskutečnila bez podpory následujících lidí, nebo by se uskutečnila s nemalými dodatečnými náklady, ať již finančními nebo mentálními. Čili zkráceně:
Shoolini děkují:
Šamanovi za obětavý odvoz na nádraží a kvalitní mazivo – desinfekční prostředek na bázi destilovaných meruněk.
Ondřejovi za hemoroidovou mastičku, která byla nakonec využita k úplně jiným účelům, též za vyprovození z Florence („jdu se přesvědčit, že fakt odjedete“) 
Nině za balíček papírových kapesníčků a vyprovození.
Jirkovi za deseticent pro štěstí a též vyprovození.
Lucce K. za poctivé a pečlivé přidávání příspěvků na web.
Lucce D. za utrhování si od úst jako oběť Perunovi.
Serveru NaKole.cz za užitečné rady a sbírku kuchařských receptů.
Firmě Student Agency, bez které bychom dojeli maximálně do….. ehm… asi tak na okraj Prahy.
Yordance za vstřícnost při vyřízení jízdenek ve směru Paříž-Praha.
Lukáš děkuje:
Mamince za ochotné zapůjčení kola a panu Laufkovi za dovezení do Prahy.
Pepovi za ubytování ve stanu a možnost stát se kuchařem výpravy využívajíc jeho plynového vařiče VAR.
Lucce Ž. za trpělivé zalévání mých rostlin, přestože se jich při prvním setkání až zalekla, jak jsou nesympatické. Též za helmu, která naštěstí nemusela plnit svou roli (nikdo se nevysekal).
Bubu za trsátko a Elize za držení palců.
Pepe děkuje:
Mamce za půjčení helmy a zámku, tátovi za nářadí a technické rady, brašulemu za zázračné tričko a mapu Francie
Lukimu který v úvodu drze zabavil vařič a ujal se vaření většiny pokrmů a mytí nádobí .. takže se mi uvolnil prostor pro focení (neměl jsem nejmenší důvod mu v tom bránit :), na křižovatkách mi v kritických okamžicích upozorňoval na červenou, zajišťoval technický dozor, popoháněl vpřed a pravidelně mi zásoboval humornými historkami a vtipy .. jo a za výrobu obou českých vlaječek (jednu odnesl vítr, když mě předjížděl kamion)
Šamanovi kromě výše uvedeného za pohlídání kompjůtru a jiných cenností
milým Vačicím – Kátě a Dáše – za inspiraci a podporu
Ladě, Yordance, Duli & tetám ze skladu za podporu
paní sousedce, která mi vybírala poštu, paní bytné za obratnou komunikaci s panem domácím
panu Koutnému, díky jehož GO harmonika vydržela to co vydržela (krom cesty taky zalití šampusem na silvestra ..) a ještě teď hraje bez známky únavy
Cesta byla cíl
Bylo řečeno hned na začátku, že konkrétní trasa nebude jistá. A tak se i stalo. Úplně konkrétní trasa není jistá ani teď, protože jsme s sebou neměli GPS přístroj. Takže ve výsledku je jediným přibližným vodítkem původní mapka z Amsterdamu do Paříže (s drobnými bloudivými odchylkami) a též fotografie mé dřevěné žáby, která mě věrně doprovází společně s fotoaparátem.
Link na mapu s žábami – věnujte prosím pozornost levé, tedy západní části mapy.
Jak se fotí žába očima spolucestovatele:
Zpátky doma
V sobotu 9. 10. v 5:00 proběhl šťastný návrat expedice na nádraží Florenc. Zkompletovali jsem na nástupišti trakaře, kola, potřásli si pravými horními končetinami a rozjeli se nad ránem do svých obydlí.
Vyhodnocení výpravy, doplnění fotek a potenciálně zajímavých informací proběhne za dlouhých /pod/zimních večerů, tak se nezapomeňte občas mrknout, jestli tu něco neožilo 
Zatím jsem přidal oblíbené ruchy – posbírané cestou na kapesní nahrávadlo Tascam DR-1.
Pepeho fotky – II
Jeste nejake obrazky zaverem – coby lakadlo na promitani a vypraveni neuveritelnych historek v nasem strhujicim podani
Nejvetsi vynalez lidstva
Ahoja,
prebiram si slovo od ideoveho vudce PePeho.
Prakticky vse jiz bylo napsano, fotky z Googlu postahovany, cili jen zbyva je splacat do prezentace, coz vam samozrejme dame adekvatni cestou vedet. V ramci dodrzeni vlhkosti poslednich dnu to bude rozhodne potrubni postou. Mate se veru nac tesit.
Muj mlsny jazycek se uz tesi na horu Montmartre, kde se konaji nize uvedene slavnosti vina. Jedine, co se netesi, jsou nohy. Uz se chudery naslapaly pres 900km v ramci vyletu, a rovnou tisicovku i s treninkovou casti! Po Parizi toho jeste kus nalitame, ale na vyletovou tisicovku to nebude…
Apropos – prichazime na chut parizskemu systemu dopravy (maminky zde povinne prestavaji cist). Prejezdy pres tri pruhy smerem doleva nam zpocatku cinily potize, ale uz jsme si zvykli. Nejvetsim dopravnim vykonem byl nejspis objezd Vitezneho Oblouku v case kolem pulnoci. Vitezne namesti je proti tomuhle kruhaku pouhou cestou z chalupy do chlivka, kde je nejvetsim nebezpecim rozslapnuti kuriho vykalu… Vypada to tak, ze vse je v lidech – spousta ridicu troubi, ale tak nejak vesele. Ridicum mensich vozidel (typicky nas vlacek) se dava prednost, a jak se zda, ridici uz nas zacinaji i poznavat.
Takze zaverem apel na ceske ridice – budte na nas, na cyklisty, ohleduplni. Davame do jizdy sve telo, zatimco za vas pracuje ropa.
PS – co ten nejvetsi vynalez lidstva? Tepla voda.
Zitra domu
Shoolini treti den v Parizi, zazitku mnoho, krouzime ulicemi, 2 noci jsme stravili pod Eiffelovkou a na samy zaver ve ctvrtek vecer ochutnavka vin na Montmartru – zrovna se tam presouvame. Velky dik Yordance s jejiz vydatnou pomoci sehnali jsme listky na bus. Zitra rozebereme nasi karavanu, sbalime do krabic ktere jeste nemame a v 15:00 vyrazime na Prahu.
Dekujeme vsem za podporu, vsechny smsky, cestovni amulety a mistni komentare a tesime se domu. Chystame promitani a palacinko-svarakovo-vinnou party. Zatim se louci Pepe a prenechavam zaverecne slovo kolegovi Lukymu.
Domů – jedině tryskáčem
Náš tryskáč již je v pohotovosti, včera jsme osobně zkontrolovali